Příběh, který stojí za představením
Pagoda Thầy, Từ Đạo Hạnh a kořeny vodního loutkového divadla
The Quintessence of Tonkin není vymyšlená podívaná — vyrůstá z opravdového místa a opravdové tradice. Zde je historie, ze které čerpá, a proč na prostředí záleží.
Check dates and availability ↗Představení spjaté se svým místem
Většinu velkých turistických show lze sehrát kdekoli; tato ne. Sídlí na úpatí hory Thầy vedle Pagody Thầy (Chùa Thầy), jedné z nejstarších buddhistických pagod ve Vietnamu, a svá témata čerpá přímo z tohoto místa — z duchovního života pagody, legend, které se k ní vážou, i z okolní zemědělské krajiny. Kulisa tu není vybrána pro vzhled; je to zdrojový materiál.
Mnich v centru příběhu
Pagoda Thầy je spojována s Từ Đạo Hạnhem, mnichem z jedenáctého až dvanáctého století, jehož příběh se prolíná vietnamskou buddhistickou a lidovou tradicí. Připomíná se v pagodě a v lidové tradici je spojován také s vodním loutkovým divadlem — uměním loutek hraným na vodní hladině, které se rozvinulo ve vesnicích delty Rudé řeky. Právě proto má představení postavené na vodní scéně na tomto místě logiku, jakou by obecná gala show neměla.
Water puppetry, briefly
Vodní loutkové divadlo (múa rối nước) je severovietnamské lidové umění staré staletí, v němž loutkáři stojí po pás za plentou a vodí figury po hladině pomocí ponořených tyčí a provazů. Vzniklo z zaplavených rýžových polí delty jako vesnická zábava a dodnes patří k nejosobitějším tradicím regionu. The Quintessence of Tonkin povyšuje tuto intimní vesnickou formu na plnohodnotnou podívanou pod širým nebem, aniž by opustila její kořeny.
The countryside it depicts
Kromě duchovního příběhu pagody je představení vlastně o rytmu venkovského severního Vietnamu — Bắc Bộ, tedy Tonkinu z názvu: pěstování rýže, rybolov, námluvy, slavnosti. Že velkou část z toho hrají místní farmáři namísto profesionálního souboru, je záměrná volba a právě díky ní se všední výjevy nezvrhávají v pohlednicové klišé. Sledujete místo, jak hraje samo sebe.
Proč vám historie pomůže si to užít
K tomu, abyste byli představením dojati, nic z toho nepotřebujete — funguje jako čistá podívaná — ale trocha kontextu ho zostří. Vědomí, že vodní pavilon, který se zvedá z jeviště, připomíná jezerní pavilon u skutečného chrámu nedaleko, že vodní loutkoherectví vzniklo na rýžovištích, jako jsou ta na jevišti, a že mnoho účinkujících jsou místní vesničané, promění hezkých šedesát minut v něco, co má kořeny. To je rozdíl mezi sledováním představení a sledováním toho, jak vám místo vypráví samo o sobě.